HISTORIE

 

 

 

Co je to Aikido?

 

Aikido je jedním z nejmladších japonských bojových umění, která se souhrně nazývají Budo (cesta válečníka). Taková bojová umění neslouží k ubližování druhým, ale k duchovnímu rozvoji osoby, ke zlepšení svého vlastního „já“.

 

Aikido je čistě sebeobranné umění. Co to v praxi znamená? V Aikido nenaleznete devastující údery rukou či nohou. Nenajdete v něm tvrdé a přímé bloky jako v jiných bojových uměních. Útoku se neklade odpor – místo toho je směr a energie útoku prodloužena, vyvedena a ukončena vhodnou technikou. Stručně řečeno – Aikido využívá sílu útočníka proti jemu samému a výsledkem není fyzická likvidace protivníka, ale jeho dokonalá kontrola. Čím vehementněji se protivník do útoku vrhne, tím méně síly je třeba k jeho překonání. Ovšem neznamená to, že se v Aikido nebudete vůbec hýbat, naopak – Aikido je velmi dynamické a plynulé.

 

Aikido je nesoutěžní bojové umění, což znamená, že se v něm nepořádají závody ani turnaje.

 

Cvičením Aikido lze pročistit mysl a sjednotit ji s tělem, vede k lepší koncentraci, zlepšuje koordinaci a pomáhá překonat cizí a hlavně vlastní agresivitu. Trénink nezahrnuje jen samotné bojové techniky, ale také dechová cvičení. Vzhledem k povaze cviků a technik je Aikido vhodné jak pro muže, tak pro ženy.

 

 

 

Kdo vytvořil Aikido ?

 

Aikido vytvořil pan Morihei Ueshiba, kterého studenti Aikido nazývají jako „O-Sensei“ – tedy „Velký učitel“. Jeho obraz visí v každém dojo po celém světě, jako výraz úcty tomuto vyjímečnému člověku. Než se ale dostaneme k tomu jak Aikido vytvořil, je nutno zabrousit trochu do minulosti.

 

 

 

 

Morihei Ueshiba (1883 – 1969)

 

Jak již bylo napsáno, Aikido je jedním z nejmladších japonských bojových umění. Jeho kořeny a základy ovšem sahají hluboko do minulosti – až do 9.století. Tehdy jeden ze samurajů rodu Minamoto, Cintra Saburó Jošimicu, vytvořil umění Daitoryu Aikijutsu. Jednotlivé techniky Aikijutsu se postupně předávaly jen v rámci rodu rodu Minamoto až k muži jménem Sokaku Takeda.

 

 

 

 

Sokaku Takeda

 

Byl samuraj, skutečný bojovník, ztělesnění dávných válečných tradic. Žil za éry Meidži, vybojoval řadu soubojů na život a na smrt jako člen tělesné stráže soudců a velitelů policie. Jeho chováni bylo strohé, vždy nosil řadu skrytých zbrani ve svém oděvu a odmítal veškeré nápoje a potraviny, které nepřipravil osobně jeho žák, neboť se bál, že by mohl být otráven. Proto si přinášel na návštěvu i zákusky a čaj. Byl neustále ve střehu, dokonce i ve svých 80 letech. Jeho vyučováním v roce 1905 se Aikijutsu dostalo poprvé mimo rod Minamoto a to na ostrov Hokkaido.

 

A zde tehdy – v rámci japonského vládního programu na zproduktivnění ostrova – působil právě Morihei Ueshiba jako vůdce skupiny osadníků se zaměřením na těžbu dřeva a pěstování máty peprné. Ueshiba se brzy stal nejlepším žákem Takedy a obdržel povolení vyučovat Daitoryu Aikijutsu.

 

Zhruba ve věku 36 let, kdyľ se Ueshiba vracel do rodného města Tanabe za umírajícím otcem, potkal muže jménem Onisabaru Deguchi, jež byl vrchním knězem mírově založené náboženské sekty Omoto-kyo. Ueshiba byl natolik uchvácen tímto učením, že studoval pod panem Deguchim osm let. Díky tomuto muži otevřel také své první dojo. Prvky bojového umění Daitoryu Aikijutsu a náboženství Omoto-kyu jej inspirovaly k vytvoření vlastního systému s názvem Aiki-bujutsu.

 

Dalším vývojovým stupněm prošlo jeho mistrovství díky několika zvláštním životním zkušenostem, z nichž nejvýznamější bylo zajetí v Číně (byl téměř popraven) a vítězství nad vynikajícím a vyhlášeným bojovníkem, po kterém Morihei zažil kompletní sjednocení mentální, fyzické a duševní harmonie. Tyto zkušenosti donutily Moriheie své bojové umění Aiki-bujutsu přetransformovat na bojovou životní cestu Aiki-budo (z -jutsu na -do). První Dojo tohoto umění otevřel v Tokyu v roce 1931.

 

Cvičení ale přerušila 2.světova válka. Během ní se Ueshiba věnoval farmaření a studiu Omoto-kyu ve městě Iwama. Tato dlouhá doba vnitřního klidu a míru jej změnila natolik, že ještě během války (1942) přejmenoval Aiki-budo na Aikido, tedy na „Cestu harmonie a lásky“. Vrátil se zpět do Tokya a přebudoval svou organizaci i styl cvičení.

 

Morihei Ueshiba povznesl v Aikido fyzickou praxi na úroveň duševní a duchovní disciplíny, o níž předpokládal, že je v těsném spojeni s přírodou a má bohaté a přizpůsobivé formy. Technika boje (jutsu) má za cíl pouze zabít, zatímco cílem bojových uměni (do) je formovat osobnost. Opravdový praktikant Aikido je ten, kdo se nespokojí s pouhým ovládnutím techniky, ale kdo neúnavně postupuje no cestě (do) k odkrýváni své vlastní povahy. Slovo „do“ zde značí neustálé putováni. Síla či mohutnost člověka nesídlí jen v jeho těle, ale je tvořena i silou charakteru a ducha. Proto Aikido není jen hledáním fyzické sily. Technika je jen nástrojem cvičeni, nejdůležitější je stát se co nejdokonalejším člověkem a pokračovat v činnosti směrem ke shodě a vzájemnému porozumění mezi lidmi. Morihei Ueshiba byl, podobně jako jiní velcí mistři japonských bojových umění skupiny budo, ostře zaměřen proti válce, přál si jen mír a blaho lidstva.

 

Morihei Ueshiba nikdy neustal v sebezdokonalování. Ještě ve věku osmdesáti let byl schopen odzbrojit jakéhokoliv nepřítele, uzemnit jakýkoliv počet útočníků a připíchnout oponenta k zemi jediným prstem. Přes všechny jeho souboje a jeho umění však byl Morihei jen a jen mužem lásky, harmonie a míru. Jeho srdce se navždy zastavilo dne 26.dubna roku 1969…

 

Řídící organizací celosvětového Aikido dění je Mezinárodní federace Aikido (lAF), jejímž prezidentem je dnes Moriteru Ueshiba (vnuk Moriheie). I když rodina Ueshiba řídí dědičně hlavni směr Aikido, existují i další skupiny. Je nutno si ale uvědomit, že všechny školy Aikido mají jeden a tentýž původ a že původní učení Moriheie Ueshiby je zde jen interpretováno jeho žáky, kteří zdůrazňují aspekty, jež pokládají za nejvýznamnější.

 

 

Do Evropy se Aikido dostalo před 30 lety, a to do Francie. Historii Aikido v Československu a následně České Republice bude věnována samostatná kapitola. Ve většině zemí Evropy působí trvale japonští trenéři, zatímco Evropané studují Aikido přímo v Japonsku, někteří i po dobu 10 let.

 

 

zdroj: aikidozlin.cz